Když si člověk někdy
v brzkém jaře plánuje od stolu s diářem v jedné ruce a termínovkou
v druhé svou hobíkovskou závodní sezónu, to se to tam ty závody sází! Nojo,
tady přece nemůžu chybět, tohle už si chci zaběhnout hrozně dlouho a támhle prý
na občerstvovačkách servírují škvarkovku!
Důvodů je spousta, víkendů málo a
času na trénink ještě méně :D
Když si pak v jedné sezóně
naplánujete pokoření prvního half-ironmana, Oravamana, pobíhání po horách v
Chamonix a svůj první horský maraton, může se docela lehce stát, že na některou
z akcí nestihnete úplně kvalitně natrénovat :)
Jako svou první maratonskou
zkušenost jsem si vybrala Slezský maraton
- krásná běhavá trať v Beskydech na distanci 40,5 km, což sice není
kompletní maraton, ale díky převýšení přes 2000m to nikomu moc nevadí, navíc se
super zázemím v Dolní Lomné a skvělou atmosférou. Tučňák se solidárně přihlásil taky, s původním plánem dramaticky vylepšit svůj čas z před dvou
let, kdy tady taktéž absolvoval svůj první maraton. Pracovní vytížení a s ním nezadržitelně
spojený „pokles formy“, který se naplno projevil výbuchem na STRC Krkonoše
však Tučňáka donutil modifikovat závodní plány a rozhodl se běžet jako můj
vodič, dělat mi na trati společnost a ve chvílích krize mě zásobovat kvalitním humorem. Jak je ostatně jeho dobrým zvykem :).
Jak už jsem naznačila, můj
trénink na maraton byl veskrze kvalitní a spočíval víceméně ve dvou delších
výbězích v délce cca 30 km. Jeden byl v rámci závodu STRC Dolní
Morava v půlce června ( a tím pádem se to snad ani nepočítá) a druhý týden
před závodem, když jsme si oběhli větší část trasy, která nás bude čekat. Jinak jsem občas zaběhla nějakou kratší trasu
nebo vylezla na nějaký kopec, ale systematickému tréninku to bylo na hony
vzdálené.
Přesto jsem ani před startem
netrpěla svou tradiční nervozitou a byla celkem přesvědčená, že v limitu
to nějak zdárně doklepu do cíle. Tučňák se pořád vyptával, jak to jako vidím
časově, tak jsem mu odvětila že něco mezi 5:30 a 6:00, spíš k těm šesti
hodinám, pod 5:30 ani náhodou…
Počasí letos poprvé slibovalo
téměř optimální podmínky, lehce přes dvacet stupňů a polojasno, což byla proti
tropickému peklu v Krkonoších, na Dolní Moravě, a vůbec snad na všech
závodech, kde jsme se letos objevili, příjemná změna.
Skvělý moderátor odstartoval
závod bez velkých cavyků přesně v 9:30 a začali jsme si to rovnou šinout
do prvního kopce. Už jsem zjistila, že mám pomalejší start a vůbec že do kopců
nejsem žádný rychlík, no stejně mě překvapilo, že na vrcholu prvního kopce jsem
se pořadím propadla snad až na úplné dno . Předběhlo mě snad všechno, co mělo
dvě zdravé nohy, někteří navíc evidentně v pohodě a v družném hovoru
se spoluzávodníky, zatímco já jsem pomalu dýchavičně vypouštěla duši. Tučňák
vedle mě cupital ladným krokem tam, kde já jsem se opírala rukama do kolen.
Prostě famózní začátek jako obvykle. Věděla jsem, že tohle musím nějak přežít,
a pak už bude líp (možná), a zároveň se začala loučit s nějakým důstojným
časem. Nový interní odhad po prvním kopci na Kozubové byl cca 6:30 hodin :D
 |
| Klasická přetvářka v prvním kopci :D Foto: Lukáš Podolák |
Doufala jsem, že v prvním seběhu
do Košařisk mi nohy začnou trochu fungovat a předběhnu aspoň pár dušiček. První
metry bolely jako čert, ale potom se nožky postupně rozběhly a na rovné šotolinové
cestě se to z kopce dalo celkem slušně rozběhnout. To mi trochu zvedlo náladu
do následujícího stoupání na Ostrý, které je (ano modří už vědí), pěkně ostré.
Se slzou v oku jsem s funěním procházela okolo míst, kde jsme před
týdnem sbírali obrovské ostružiny a plnili si bříška. Tučňák byl naštěstí tak
hodný, že mi jich pár cestou utrhnul a přinesl. Na chatě pod Ostrým nás čekala
první občerstvovala (15.km ), což je vždycky důvod k radosti. Doplnila
jsem vodu a s plným bříškem ionťáku utíkala do dalšího seběhu. Sešup do Tyry byl asi jedním ze dvou
tehničtějších úseků trati a bylo vidět, že některým závodníkům to moc nevoní.
Pustila jsem to tedy bez bázně a hany a konečně začala pořádně předbíhat. V Tyře
jsem se tak znovu potkala s tvářemi, se kterými jsem se v duchu
rozloučila už v prvním kopci. Ve třetím stoupání na Kalužný už mě začínalo
všechno bolet, tuhnout lýtka, a celkově to už nebyla moc sranda. Začátek byl do
docela mírného kopce, ale ani tam už jsem nedokázala běžet. Těšila jsem se, až
budu nahoře a přijde krásná hřebenová pasáž k chatě Slavíč, nicméně když
jsem se nahoru skutečně vydrápala a rozběhla, v nohách se rozlila pekelná
bolest a stálo mě hodně sebezapírání nepřecházet do chůze. Tady někde se zjevně
lámal chleba, neboť spousta lidí kolem mě už běžet schopná nebyla ani po
rovince a začali jsme tak opět předbíhat. Na občerstvovačce na Slavíči (25. Km)
jsem se potom neudržela a vypila o jeden kelímek ionťáku víc, než by bylo
zdrávo, čehož jsem litovala celý následující seběh do Dolní Lomné, kdy jsem
měla chuť to ze žaludku zase rychle poslat ven.
V prudším začátku se mi ale kromě toho běželo zase docela dobře,
nicméně když jsme se potom dostali na asfaltovou cyklostezku, a já věděla že
nás po ní čeká 3,5 km až do Horní Lomné, moje morálka sestoupila k bodu
mrazu. Všechno už mě bolelo a i když cesta byla z kopce, nebylo to
z kopce zase tolik, aby to „běželo samo“, takže každý krok pro mě byl
utrpením. Konečně jsme se dostali k poslednímu výstupu na Kamenitý. I tady
už to bolelo, nicméně udržovala jsem si tak nějak stále své tempo a utěšovala
se představou, že až se vydrápu nahoru tak už tam bude jen takový malý brdek a
pak seběh do cíle. Na poslední občerstvovačce (35. Km) jsem se už moc
nezdržovala a vyrazila rychle k poslednímu úseku, vyškrábat se zpátky na
Kozubovou a do cíle. Zpočátku cesta lehce stoupala po hřebeni, nicméně po
chvíli se proměnila v prudký kamenitý krpál, takový bonbonek na závěr.
 |
| Prej bonbónek :D Foto: Lukáš Podolák |
Někde v těchto místech se nás dva spoluzávodníci, se kterými jsme se na
hřebeni míjeli, optali na čas, a Tučňák
odvětil, že máme za sebou kolem pěti hodin závodu a když si pospíší, stihnou
cíl do 5:30. Chlapce to příliš nevzrušilo a prohlásili, že oni už se teda asi
nerozběhnou, nicméně když jsem to slyšela já, sebrala jsem poslední zbytky
energie a řekla si, že to prostě stihnu i kdybych v tom seběhu měla duši
nechat. Naštěstí rozhledna už byla kousek a potom už to bylo jen z kopce
až do cíle. Trochu mě zmátla slečna, která v dobré víře mě povzbudit někde
před rozhlednou na Kozubové prohlásila, že „super, a že teď už to máme jen 6 km
z kopce“. Cože?? 6km?? Vždyť občerstvovačka měla být pět a půl kilometru
před cílem… od té jsme už aspoň kilák a půl uběhli…sakra jak to může být ještě
šest?? Trochu znepokojena jsem to v seběhu napálila tak, že jsem brzy
popadala dech, ale byla jsem odhodlána vydržet a doběhnout to do pěti a půl
hodiny. Tučňák se mě nějak snažil brzdit, jakože prý nemusím tak spěchat, asi
už se ho taky bolely nohy, tak jsem mu odvětila, že já už chci být v cíli a
zpomalovat se nebude. V závěrečném klesání jsme tak předběhli zase pár
dušiček a poslední dva kilometry běželi jako o život. Ze záznamu hodinek jsem
potom zjistila, že to (až na jednu výjimku) byly mé nejrychlejší kilometry v celém
závodě :D.
Doběhli jsme s Tučňákem ruku
v ruce v čase 5:28:20 na 251. a 252. místě z 358 dokončivších,
mohla jsem tedy být přešťastná, že jsem si splnila cíl, který jsem si dala
nahoře na posledním kopci a doběhla v čase, který jsem před startem vůbec nepředpokládala.
Po doběhu jsem se chvíli sbírala na přilehlé louce a posléze v autě, potom
už následovala klasicky pozávodní polívka a vyhlášení s tombolou, které má
v areálu Matice Slezské vždycky moc hezkou atmosféru. Lehké zklamání mě čekalo doma při pohledu do
výsledkové listiny. Ve své kategorii 15. z 19, když ve dvaceti minutách
přede mnou bylo nahuštěných asi osm závodnic. Musím říct že s tímhle časem
jsem doufala v lepší umístění, ale je vidět že na sobě každý maká a
konkurence nespí :). Pro mě jednoznačně poznatek, že musím
zapracovat na běhu/ chůzi do kopce, neb tam mám značné mezery a přeběhne mě
kdejaký děda s berlema. Jak prohlásil Tučňák:“ ty seběhy máš dobré, ty kdybys
zhubla, tak seš na bedně!“….no, na bedně určitě ne, ale do těch kopců bych asi
měla o poznání větší tah!:D
